Cim me Japonsko dela radost - Golf

Moje cesta ke hre byla velmi dlouha, ackoli to byl muj sen uz od detstvi, kdy jsme kazdorocne v zime na bezkach mijeli hriste ve Svratce. V roce 2007, kdy jsme byli poprve v Tsukube, jsem zacal sledovat PGA tour na satelitni televizi, prvni lekci s trenerem na cvicnem odpalisti mi venovala Lenicka v roce 2008.

S trenovanim jsem ale zacal az v Nagoji v roce 2010, kdyz jsme objevili nedaleko me prace male rodinne odpaliste (viz obrazky). Vsechno to zacalo to tim, ze jsem v bazaru zakoupil za 500 jenu ctyrku zelezo, osmelil se, zaplatil 1100 jenu za vstup a 100 micku a zacal to mydlit. Priznam se, ze jsem tehdy ani nevedel jak se spravne drzi hul. Zato elan a sila v uderech me nechybely, coz se zahy projevilo bolesti v zadech a rukou. Pak uz jsem chodil cvicit pravidelne kazdy tyden. K me velke radosti se majitel odpaliste nechtel smirit s mizerii meho pocinani a proto se me zacal venovat a to zdarma. Stal jsem se take clenem klubu, coz se projevilo zejmena tim, ze jsem platil 1400 jenu za vstup a neomezeny pocet ran misto 1900, coz je cena pro necleny.

Vzhledem k jazykove bariere, byly moje prvni lekce velmi komicke, ale zase jsme se s panem Saito v ramci moznosti brzy spratelili. Protoze spravny odpal je velmi tezka zalezitost a uci se roky, coz neprehanim, moje pokroky byly zpocatku velmi mirne, ale rozhodne me to nijak neodrazovalo od meho pocinani, protoze to cele byl pro me uzasny relax. Asi po roce trenovani, kdyz uz jsem vlastnil darovanou kompletni sadu holi (diky Johne), se dohledu nad moji hrou ujal profesionalni trener Yasu-san, nastesti tez zdarma. Pod jeho vedenim uz jsem se rychle zlepsil na uroven, kdy se me moji ucitele nebali vzit poprve na hriste (v zari 2011), coz byl pro me ohromny zazitek.

Ackoli jsem stale naprosty zacatecnik, da se uz hovorit o tom, ze nyni pracuji na zlepsovani sveho svihu, kterym se snaha o placani do micku, kterou jsem predvadel prvni rok rozhodne nedala nazvat. Faze vylepsovani uderu trva golfistum obvykle cely zivot a prave na tuhle etapu se moc tesim. Nastesti take plati, ze kdyz uz se clovek neco noveho nauci, tak si telo ten pohyb zapamatuje i pro priste, takze se lze postupne zlepsovat, tedy paklize se neprestane cvicit uplne.  

Japonsku, kde hrat golf neni zas takova snobarna jako u nas, jednoznacne vdecim za tenhle splneny sen.

Cim me Japonsko dela radost - letecke dny

Dnesni prispevek mj. odhali, ze Japonsko, ktere ma ve skutecnosti naprosto regulerni armadu ji vlastne nema, nebot se to cele jmenuje "japonske sily sebeobrany". Stejne tak japonske vojenske letectvo se jmenuje japanese air self-defence forces (JASDF). My mame tu vyhodu, ze v Nagoji se nachazi zakladna transportniho letectva, viz Komaki open house, a kousek dale je Gifu Air Base (GAB), kde je zakladna letectva stihaciho a cvicneho. Loni jsme stihli jen otevreny den v Komaki. Letos uz jsme ale nezavahali a spolecne s dalsimi 50 000 lidmi jsme si uzili i open house v Gifu (mam to stesti, ze me v tom Lenicka podporuje a dokonce me i doprovazi).

Dny otevrenych dveri na japonskych zakladnach se vyznacuji tim, ze (i) letove ukazky jsou takove jen poletovani par letadel ci jejich skupin (zadnej masakr s vysokou akrobacii celou predvadecku na forsaz jak zname z Evropy) (ii) jsou tu videt i era, ktera se u nas nevidi, krom japonskych konstrukci tez napr. F-4 Phantom, kterych tu aktivne slouzi stale jeste temer 90 (iii) Japonci co dorazi na letiste nadsene foti (jak je u nich bezne) cokoli co se najde na stojance, pri pojizdeni ci ve vzduchu. 

Zajimave je, ze mistni prumysl dodava armade vysoke procento vlastnich konstrukci, zarizeni a prislusenstvi. Coz je sice velice drahe, nebot jednotkova cena je mnohdy az s 4x vyssi, nez u analogickych konstrukci americkych (ty jsou vetsinou japonskym vzorem), ale na druhou stranu se zda, ze japonci se rozhodli byt sobestacni a dale tim podpori investici do vyzkumu a osvojeni si spickovych technologii. Napr. jsem netusil, ze japonska era maji japonske protiletadlove rakety, vlastni radary, pruzkumna zarizeni a elektroniku. Vse je pochopitelne high performance.

Letecky den na GAB posledni vikend v listopadu me nadchnul. Uz dlouho jsem nevidel letet tri Phantomy najednou spolu F-2 a F-15, skupinovky maji super. Navic mam slabost na ty japonsky dopravaky (C-1 a nove C-2), takovy brachraty letadylka s prapodivnou mechanizaci kridla umoznujici kratke vzlety a pristani i s tezkym nakladem. Lakadlem pro vetsinu lidi bylo i vystoupeni japonskych "red arrows", kteri nesou nazev Blue Impuls a letaji na cvicnych strojich T-4 vlastni konstrukce nejvice ze vseho podobnych italskym aeromacchi mb-339. Bezmala tricetiminutova ukazka byla zlatym hrebem odpoledne. Kdyz jsme pak v pauze mezi vystoupenimi objevili u jednoho stanku frankfurtske parky, bylo jasne, ze hodnoceni dne ponese v superlativech.

Cim me Japonsko dela radost - Shinkansen

Timto prispevkem zahajuji prilezitostne okenko s podtitulem "Cim me Japonsko dela radost". Prvni prispevek rad venuji Shinkasenum, cimz zaroven napravuji jistou asymetrii, kdyz jsem na blogu prve popisoval "cinsky" maglev od siemense. Puvodne jsem napsal na toto tema bajecne ctyrstrankove pojednani, po jehoz precteni jsem zjistil, ze je to nezverejnitelny myslenkovy maglajz navic jdouci proti duchu meho blogu s kratkymi texty.

Z puvodniho pojednani jsem pro predstavu vybral par hesel:

Shinkazen Super Express Service od roku 1964; bankrot statnich drah v dusledku jeho stavby 1987; narodni hrdost; sekundarni ekonomicky efekt; nadrazni restaurace a obchudky; obento a moči; porizeni jizdeky; fronta na porizeni jizdenky; automat na jizdenky; JR pass; Tokaido Shinkansen (Tokio-Osaka); Nozomi; uklizeci cety; pravidlo o zakazu dobihani Shinkansenu; skripnuti dvermi (SD) jako nejcastejsi incident pri cestovani; 16 vozu = 403 metru; 1320 mist k sezeni; 1.-3.(5.) vozy bez mistenky; orientace na nastupisti; dobihani vlaku s kufry a SD; disciplinovana fronta na nastupisti; japonske starenky ("mrstne jako jesterky a nehledi na nejakou tu ranu"); sedadla jako v letadle; informacni servis; tichy vuz cislo 8; rozjezd vlaku; vyhled do kraje pri nizsich rychlostech; stahovani roletek cestujicimi sedicimi u oken; azyl u WC, odpadkovych kosu a napojovych automatu; hodokvas - pojidani obenta; stevardky a napojovy servis; opily starik; hermetizace vlaku a jizda v tunelech; vyhled do kraje pri vyssich rychlostech; radost z toho jak to vsechno krasne funguje; smutek z faktu, ze cesta jiz konci.

Prujezd Shinkasenu stanici je zazitek.

Tak to bychom meli

Hurricane je hotov. Bajecne jsem si to uzil. Puvodne jsem zamyslel venovat ero pred nasim odjezdem svemu kolegovi, co ma dvouleteho syna, ale mozna to jeste prehodnotim.

Na snimku si povsimnete tez kocky pod kabinou pilota.

po 20 letech

jsem si koupil plastikovy model a zacal lepit, jen tak pro radost a bez barev. je to hawker hurricane mk.I, osmactyricetina od hasegawy. vcera vecer jsem to prines a dneska rano (v nedeli) jsem vyrazil do prace pro lepidlo, brusne papiry a skalpel. dopoledne jsem to vsechno rozlozil na noviny a uz to v byte zacalo krasne smrdet po lepidle. dnes jsem sestavil kokpit a casem se to rozjede...

tak se nam to pekne rozjelo...

uz zbyva jen nalepit obtisky a kocku pod kabinu

Maglev

Maglev je proste zazitek.

Prvni seriovy se da potkat v Shanghai. Cinanum ho tam postavili chlapci ze Siemensu a tak se s nim muzeme svezt z letiste Pu Dong blize k centru mesta. Trat je dlouha 30 km a stometrovy vlacek ji zvladne za 8 minut. Po rozjezdu s lehkosti zrychli az na 430 km/h - je to uzasny - pak chvili pocka az si vsichni cestujici to cislo vyfoti na displeji uvnitr vlaku a pak uz zase zpomaluje, nebot cilova stanice se kvapem blizi.

Oproti Shinkanzenu je "cinsky" Maglev spis takova technologicka atrakce, ale nutno priznat, ze roztomila a jsem moc rad, ze nas na ni Lenicka vzala. Snad uz brzy Japonci postavi svuj vlastni in-line Shinkanzen (maglev) co spoji Nagoju s Tokiem. Slibuji, ze tech 300 km ujede za 45 minut a 15000 jenu, takze uz se muzeme tesit.

 

Letadylka potreti

Abych zachoval tema sveho blogu, prichazim pro zmenu s prispevkem o letadlech. tentokrat jsme s Lenickou zavitali na mistni (nagojske) vnitrostatni letiste, jehoz pulku zabira vojenska zakladna dopravniho letectva. letiste je zaroven zkusebnim letistem mitsubishi corporation, ktera je vyrobcem japonske stihacky ala F16 nazvane F2. je to tak 14 dni, co se zde konala letecka show, presneji receno den otevrenych dveri. jak lze tusit z prilozenych obrazku, bylo se nac divat. 

Z litani stalo zato hlavne 5 herkulesu a tankovaci KC-767 jako "skupina" co poletovala na hlavami "nadsenych" prihlizejicich. na stojance vicemene americka klasika 80. a 90. let, S-60, AH-1 a chinooky, z letadel pak F2 a F15. ovsem bylo tam taky par kousku, co jsem videl nazivo poprve a moc se mi to libilo, treba E2 eye a P3C orion. nesmim zapomenou na ten mistni hydroplan, co kdyz leti tak to ze vseho nejvic pripomina parnik.

Zlatym hrebem dne byl postupny odlet jednotlivych ucastniku "po skonceni" oficialniho programu, cili posledni hodinka z cele akce.  to uz jsme si vsimli predtim, ze japonci maji perfektne zorganizovane konce vsech akci, kde je hodne lidi, napr. po hanabi (ohnostroji) bez potizi za hodinu dokazali vypravit metrem tak 200000 lidi. stejne tak i tady vsechna ta letadla. meli jsme tak moznost videt i ta z nich, ktera predtim neletala, no parada.

Vylet jsme zakoncili palacinkou s javorovym sirupem v kavarne za letistem.